22.9.2014 Sokol Královice - ČAFC Praha 24:1

Co k zápasu říci… Očekávali jsme těžké utkání se silným mužstvem ČAFC Praha. Soupeř se však rozhodl odehrát zápas s hráči ročníků 2008 a 2009 (!), z nichž pro některé to byl možná jejich první „opravdový“ zápas. A tomu také odpovídal obraz hry.

Pozitivem pro nás bylo, že jsme mohli dát prostor i našim nováčkům, kteří se k mladší přípravce připojili na začátku září a mohli si vyzkoušet svůj první „mistrák“. Ale zahrát si chtěli samozřejmě všichni, takže když se na hřiště dostali naši hráči ročníku 2006, jejich až o tři roky mladší protivníci se prakticky nedostali za půlku a skóre utěšeně narůstalo. Ale o to v tom příjemném pondělním odpoledni vůbec nešlo… Šlo především o to, že děti na obou stranách měly ze hry velkou radost (a předpokládám, že i jejich rodiče). Množství fotoreportérů, zachycujících okamžiky z prvního „mistráku“ jejich ratolestí, předčilo i zápasy reprezentace.

Je docela pravděpodobné, že někteří hráči našeho soupeře vzhledem ke svému věku neuměli ještě počítat. Možná proto se jich skóre nijak negativně nedotýkalo a zápal do hry měli po celé utkání neutuchající. To platí i o našich „benjamíncích“, kteří ze začátku doplňovali naše zkušenější hráče, až se ke konci zápasu ocitli na hřišti i sami… Z této situace také vyplynul jediný gól soupeře, o jehož docílení jsem se v pozici rozhodčího dlouho neúspěšně snažil (nepomohla ani „přísná“ penalta, ani další „taktické“ prvky – bylo by nefér, kdyby soupeř odjel s nulou…).  

Co musím vyzdvihnout, je náš týmový duch. Kluci nehráli sami na sebe, nesnažili se za každou cenu vstřelit sami co nejvíce gólů, ale naopak do puntíku splnili můj „úkol“, aby každý z hráčů dal alespoň jeden gól. A nebyl to úkol snadný, protože naservírovat přihrávku před odkrytou bránu ještě neznamená, že se útočník do míče trefí… Někteří naši benjamínci na to potřebovali mnoho pokusů, nicméně úkol se podařilo splnit.  

Závěrem musím říci, že přes všechna pozitiva, o kterých se zmiňuji, nám zápas mnoho nedal, v porovnání například s prvním zápasem se Slavojem Podolí, který byl bojem o každý metr hřiště (právě takové zápasy by měli kluci podstupovat, aby se posunuli dál – je to pak znát ve starších kategoriích, kde nám boj o každý metr hřiště, na rozdíl od soupeřů, často chybí).